Ačkoli je Chorvatsko jednou z nejoblíbenějších turistických destinací, dovolené u moře nejsou tím jediným, co Čechy se státem pojí. Ve vnitrozemí se nachází lázeňské město Daruvar, v němž se více než pětina obyvatel hlásí k české národnosti. Češtinu zde člověk uslyší nejen na ulicích a v kavárnách, ale také na úřadech a ve školách. Nejstarší z nich nedávno oslavila sto let.
Od naší zvláštní zpravodajky – Při průchodu funkcionalisticky vyhlížející halou školy v malém chorvatském městě Daruvar Čech snadno zapomene, že se nachází zhruba 650 kilometrů od domova. Děti pobíhající po chodbách si, stejně jako učitelé, povídají v češtině. Na zdech visí podobizny nejznámějšího českého pedagoga Jana Amose Komenského a rozvrhy na nástěnkách rovněž nejsou v chorvatštině.
Pro turistu může být takový výjev překvapením, Chorvaté jsou ale už dvě století na české krajany zvyklí. V současnosti jich v zemi žije přes 10 tisíc. Většina z nich je členy krajanských spolků, kterých v zemi existuje celkem 26. Ty zastřešuje Svaz Čechů v Republice Chorvatsko, sídlící v Daruvaru, známém lázeňském městě, které se stalo jakýmsi hlavním městem chorvatských Čechů.
Češi začali masivně osidlovat území dnešního Chorvatska ale dávno předtím. Už v osmnáctém století, kdy byla od turecké nadvlády osvobozena východní část země. Na zpustlém a málo osídleném území začaly v souladu s habsburskou politikou merkantilismu vznikat manufaktury. Mezi nimi například mlýny, pivovary nebo tiskárny.
Protože země potřebovala odborníky v jednotlivých oborech, přijížděli do ní specialisté z vyspělejších částí monarchie, především z českých zemí. A tak se do Daruvaru dostali i čeští učitelé. V zemi jsou nyní tři české školy – škola Josefa Růžičky v Končenicích, čtyřletá škola v Ivanově Sele a zmíněná základní škola Jana Amose Komenského, kterou minulý týden navštívil ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti).
Začátky výuky v češtině nebyly podle ředitelky školy Marie Válkové vůbec snadné. „Zpočátku byla žáků pouze hrstka, stejně tak učitelů. Pedagogové tehdy museli učit v prostorách České besedy, než se o padesát let později podařilo městu postavit budovu školy. Ta se musela kvůli rostoucímu počtu žáků několikrát rozšiřovat. Naposledy před dvěma lety,“ říká.
Zájem o jazyk u dětí upadá, na vině jsou technologie
Školu, v níž nyní studuje 240 žáků, založili před sto lety. Zdejší děti mají v rozvrhu dva mateřské jazyky, a přestože musí učební plán splňovat chorvatské osnovy, výuka v Daruvaru probíhá v češtině.
Aby se žáci měli z čeho učit a pedagogové mohli vyhovět chorvatským osnovám, učebnice pro děti z českých škol se musí překládat z chorvatštiny. To má na starosti daruvarské vydavatelství Jednota, které pro české obyvatele vydává také stejnojmenný týdeník nebo dětský časopis Koutek.
Válková většinu své dosavadní kariéry zastávala pozici pedagogické poradkyně, od roku 2014 ve škole působí jako ředitelka. „Měla jsem šanci tři dekády sledovat, jak se vztah zdejších dětí k češtině mění. Dnes umí žáci česky trochu hůře, než tomu bylo dříve. Vliv na to mají i sociální sítě, televize i telefony. Navzdory tomu se naši žáci česky domluví velmi dobře,“ přiznává.
Kvůli češtině tráví děti ve škole více času
Vzhledem ke kombinaci dvou mateřských jazyků tráví děti v lavicích o čtyři hodiny týdně více času než v běžných chorvatských školách. Přesto se každý rok plní třídy vyšším počtem žáků. Zájem podle ředitelky vzbuzují i výhody, které vyplývají z dobrého vztahu s Českem. „Pořádáme pro páté, šesté a sedmé ročníky letní školu, se kterou mohou za pár korun odjet do Česka. Také můžeme zřizovat školní družinu, která není v Chorvatsku ničím obvyklým,“ říká Válková.
Děti z Daruvaru se s výukou češtiny nesetkávají poprvé ve škole. Důraz na zachování kulturního dědictví včetně jazyka dávají pedagogové už ve školce. Příkladem je Česká mateřská škola Ferdy Mravence, kterou navštěvuje zhruba 160 dětí. Ve 20. letech 20. století byly školky v Chorvatsku spíše výjimkou. O to větší úspěch bylo její založení, které se českým krajanům podařilo prosadit necelých pět let po založení české základní školy.
Podle ředitelky Zdenky Kutilové se zdejším vychovatelkám stále daří u předškolních dětí udržovat dobrou úroveň jazyka. „Samozřejmě, že Čechům se v jejich rodném jazyce nevyrovnáme. Zachovala se nám tu spíše starší podoba češtiny. I tak jsme hrdí, že se nám povedlo dále ctít v Daruvaru českou kulturu, jazyk i zvyky, které se snažíme vštěpovat dětem už od jeslí,“ říká Kutilová, která s dětmi pracuje více než třicet let.
Podle Kutilové je zásadní vést děti také k dodržování českých tradic. Jako příklad udává dožínky, největší národopisnou slavnost, kterou si krajanské komunity v Chorvatsku udržely. Ty zdejší obyvatelé pořádají v červenci jako oslavu celoroční práce na poli a toho, že úrodu společně úspěšně sklidili do stodol, a zajistili si tak zásobu na další rok.
V Daruvaru se poprvé konaly v srpnu roku 1925 ve snaze obnovit u venkovského lidu zájem o lidové kroje a zvyky. „Na slavnosti se však sjíždí i lidé z okolních osad a měst, kteří se také podílí na zdejším programu,“ říká Kutilová.
