A začnu hned plánováním termínu. Z vlastní zkušenosti mohu sebevědomě prohlásit, že klíčem k zahájení pohodové dovolené je třeba vyhnout se přesunu na konci týdne, tedy v pátek a sobotu. To platí jak pro cestu tam, tak i nazpátek.

Ještě před pár lety jsem si opakovaně v duchu říkala, že tentokrát zkusím znovu štěstí a třeba se to obejde bez kolon, ale poté jsem hořce litovala, když jsem v pozdní poledne místo po pás ve vodě stála v mnohakilometrových kolonách a s dojezdem při západu slunce a po základním zabydlení už na koupání v moři často moc elánu a energie nezbývalo. Nejlepší den pro přejezd do Chorvatska je za mě tedy jednoznačně úterý, středa, případně i čtvrtek.

Za ty roky jsme si vypěstovali návyk nastavovat budíček na čtvrtou hodinu ranní a startovat motor našeho vozidla po půl páté. Je to ideální čas, kdy je ještě doprava minimální a v době ranní špičky se většinou nacházíme daleko za kritickými částmi D1, případně za Českými Budějovicemi. Nicméně s naší, alespoň v tomto ohledu, výhodnou polohou bydlení kousek za Prahou to máme o něco málo jednodušší, a pokud vyrážíte ze severnějších krajů, stojí za zvážení přivstat si třeba ještě o hodinu dřív.

Zásadní je mít vše potřebné již předem připravené v autě, abychom mohli jednoduše nasednout a vyrazit bez jakéhokoli zbytečného odkladu a přemýšlení, zda jsme nezapomněli vzít doklady a hotovost v eurech nebo naložit do kufru něco tak zásadního, jako jsou třeba nafukovací lehátka, boty do vody či sluneční brýle.

Trasu do Chorvatska si každý musí vybrat sám, v závislosti na tom, odkud vyjíždí. My se obvykle vydáváme od Prahy směrem na Brno a dále na Vídeň, Graz, Ljubljanu a Rijeku. Tato cesta nám přijde nejpohodlnější a dokud chybí cca 60km úsek dálnice z Českých Budějovic až do napojení na rakouskou rychlostní silnici S10, dává tato trasa pravděpodobně pro celý západ ČR od D1 nahoru až po Prahu největší smysl, přestože průjezd rakouskými Alpami nabízí bezesporu hezčí výhledy. Pokud některý rok míříme dál než na Istrijský poloostrov, z Grazu stáčíme trasu jižněji na Zagreb a cestujeme více přes chorvatské vnitrozemí, přičemž se vždy těšíme na průjezd tunelem Sveti rok (5727 m).

Pokud tuto trasu znáte, nejspíš mi dáte za pravdu, protože po překonání tohoto tunelu se z často zamračeného a chladného počasí chorvatského pohoří Velebit, který je předělem mezi kontinentálním a subtropickým klimatickým pásmem Chorvatska, jako mávnutím kouzelného proutku stává dobře známé přímořské klima s teplotou skokově i o více než 10 stupňů vyšší. A když se nám po další chvíli naskytnou první výhledy na otevřené moře, v tu chvíli nám v hlavě vždy proběhne příjemná myšlenka „Hurá, dovolená už zase může začít!“.

A nyní je čas na pár tipů pro ty z vás, kteří se na cestu do této země s pravděpodobně nejhezčím mořem na koupání chystají letos poprvé (odpůrci chorvatského moře snad prominou, ale dosud nás, alespoň v Evropě, žádné jiné místo tak neuspokojilo z pohledu čistoty moře a rozmanitých kamínkových pláží).

Pro jízdu po rakouských dálnicích a rychlostních silnicích je vyžadována platná dálniční známka. Tu si můžete zakoupit například v elektronické podobě v rakouském e-shopu Asfinag (naštěstí „umí“ také česky). Nabízí 1denní, 10denní, 2měsíční a roční známku. Pokud vyrážíte na 9 a méně nocí, měla by vám stačit právě 10denní za cenu 11,50 EUR, tedy nějakých 290 Kč podle dnešního kurzu. Pokud se chystáte na delší pobyt, nakupte si jednu na cestu tam a druhou na cestu zpět, případně sáhněte rovnou po té 2měsíční za cenu 28,90 EUR – ale pozor, pokud 2měsíční známku nenakupujete na firmu, e-shop vám nedovolí zvolit její platnost dříve než za 18 dní.

Kromě dálniční známky můžete podle své zvolené trasy narazit na několika místech také na mýtné brány, které jsou zpoplatněny zvlášť. Zaplatit můžete přímo na místě kartou nebo hotově, případně můžete za úsekové mýto rovněž zaplatit předem na e-shopu Asfinag. Pokud si nejste jisti, kudy vaše cesta povede a chcete mít vše vyřešené dopředu a bez stresu, co vás po cestě potká, nabízí tento rakouský e-shop také novinku v podobě digitálního úsekového mýta FLEX. Díky němu projedete všechny mýtné brány zeleným pruhem bez nutnosti zastavení.

Také ve Slovinsku platí povinnost mít dálniční známku a také pro tento úsek vaší cesty doporučuji zajistit si nákup elektronické známky předem. Můžete využít přímo slovinský e-shop DARS E-Vinjeta. Ten sice nabízí informační stránku v češtině, ale samotný nákup budete muset zvládnout v anglickém jazyce.

Ačkoliv je Slovinsko nádherná země bohatá na přírodní krásy i významné historické památky, vlastní přístup k pouze malému kousku Jaderského (Středozemního) moře a pro mnoho lidí cestujících za koupáním je tak spíš jen tranzitní zemí, kterou chtějí co možná nejrychleji prosvištět. Možná i proto nemají Slovinci příliš příznivě nastavené ceny dálničních známek – základní 7denní vás vyjde na 16 EUR, což pro nejčastější pobytové turnusy cestovních kanceláří s délkou pobytu 7-8 nocí bohužel „o chlup“ nevychází.

Většina z nás tak musí vždy sáhnout po druhé známce z nabídky, což je rovnou ta měsíční s cenou 32 EUR. Pokud míříte na trochu jižnější části Chorvatska a vaše cesta vede přes Zagreb, můžete se za tuto cenu „těšit“ pouze na cca 60 km dlouhý dálniční přejezd. Pokud však míříte na Istrii, cena měsíční známky sice na chvíli zamrzí, ale kvůli přejezdu přes větší část země se vyplatí víc, než snaha „prokličkovat“ Slovinskem po silnicích a silničkách nižších tříd, které jsou často vedeny horskou divočinou s kolísajícím GPS signálem a značením.

Ano, existuje také alternativa – můžete rakouskou dálnici opustit před hranicemi se Slovinskem na exitu č. 226 u obce Gersdorf an der Mur a pokračovat silnicí č. 69 na Mureck. Odsud dále na slovinský Lenart, Ptuj až do chorvatského Švaljkovce, kde se opět napojíte na dálnici A2. Tato objížďka zabere přibližně 2 hodiny podle hustoty provozu.

Od 1. ledna 2023 se Chorvatsko připojilo k schengenskému prostoru, což přineslo zrušení hraničních kontrol, při kterých se běžně tvořily i několikahodinové kolony. Zároveň přijalo euro jako oficiální měnu, a tím se o něco usnadnila příprava na cestu, neboť není potřeba vyměňovat koruny za kuny před odjezdem a při celé dovolené si tak vystačíte pouze s eury.

Na chorvatských dálnicích se platí mýtné, jehož výše závisí nejen na ujetých kilometrech, ale také na velikosti vozidla a na sezóně. V hlavní sezóně jsou navíc poplatky o 10 % vyšší, ale tomu se nevyhneme, přestože raději vyrážíme na přelomu srpna a září, kdy už v Chorvatsku bývá méně turistů a volnější pláže. Platba mýtného probíhá tak, že při vjezdu na placený úsek obdržíte kartičku, kterou při výjezdu vrátíte obsluze brány, případně u modernějších úseků naskenujete čárový kód a zaplatíte hotově či kartou částku dle ujetých kilometrů. Pouze pozor na pruhy – některé neumožňují platbu hotově, a pokud zrovna nemáte po ruce několik euro, může být situace (a obsluha) poměrně nepříjemná.

Kromě toho Chorvatsko také nabízí systém ENC pro bezkontaktní platbu mýtného. Toto mýtné vyjde o zhruba 21 % levněji, ale je zapotřebí mít zařízení ENC zakoupené či zapůjčené a instalované do vozidla před cestou. Velkou výhodou je rychlost průjezdu speciálními pruhy určenými výhradně pro vozidla s ENC. Pokud tedy jezdíte do Chorvatska pravidelně nebo dokonce častěji než jednou ročně, stojí pořízení této krabičky určitě za zvážení a mohu ji vřele doporučit.

Zakoupit ji můžete u některých českých obchodníků, ale pravděpodobně nejlevněji vás vyjde zakoupení přímo v Chorvatsku – třeba na mýtné bráně Zagreb Lučko nebo na řadě prodejních míst společnosti HAC, která má skvěle řešený systém pro dobíjení kreditu pomocí webových stránek nebo nově také mobilní aplikace. Cena ENC „krabičky“ je 15 EUR a je nabízena také v balíčcích společně s mýtnými kredity.

Máte-li zakoupenou dovolenou na některém z ostrovů, na který se nelze dostat po mostě, nevyhnete se přepravě po moři z některého přístaviště trajektů. Není se ale čeho obávat – přijedete, zařadíte se do fronty se zakoupeným lístkem, nalodíte se, pokocháte výhledem na kroužící racky a poté postupně trajekt opouštíte, pěkně jedno vozidlo za druhým. Ceny trajektů se liší v závislosti na délce trasy, typu vozidla a aktuální sezóně. Také u jízdních řádů záleží na ročním období a vždy je proto dobré si před cestou vše nastudovat na webových stránkách daného provozovatele trajektové přepravy. Problémové jsou obzvlášť noční časy, přes den v sezóně pak počítejte s obvyklými intervaly mezi jednotlivými odjezdy mezi 30 – 60 minutami.

Pokud s sebou plánujete k moři vzít i svého čtyřnohého člena rodiny, je důležité zajistit předem několik důležitých formalit. Pes musí být čipován – pouze tetování v Chorvatsku neuznají. Nutný je očkovací průkaz, případně tzv. „pet pas“ s platným očkováním proti vzteklině, které proběhlo před více než 21 dny. Stáří psa musí tedy být nejméně 15 týdnů za předpokladu, že svou první dávku vakcíny obdrželo hned ve 12. týdnu od narození. Jeden chovatel s sebou může mít maximálně 5 psů. Pokud potřebujete cestovat s 6 a více chlupáči, je třeba mít s sebou potvrzení, že důvodem je účast v soutěži nebo výstavě a všechna zvířata musí být starší než 6 měsíců.

Problém může nastat také s některými plementy typu „bull“ a kříženci tohoto typu, která nejsou uznána Mezinárodní kynologickou federací a vstup do Chorvatska jim je zakázán.

Pozor dejte také na koupání s pejskem – na většině hlavních pláží je vstup psům zakázán a pro pejskaře jsou vyhrazeny speciální pláže. Jinak je ale Chorvatsko považováno za převážně pet-friendly zemi, o čemž svědčí dostatek možností ubytování se zvířaty a vyhrazených pláží s povoleným vstupem pro psy, které bývají označeny cedulkami.

Základním předpokladem k vydařené dovolené po „vlastní ose“ je nutnost vůbec dorazit do cíle. Z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že zůstat v odstavném pruhu vyprahlé letní dálnice s nepojízdným vozem, v polovině cesty do cíle a čekat na odtah zpět do ČR není vůbec příjemný zážitek. Proto doporučuji před cestou nepodcenit kontrolu technického stavu vozidla v autoservisu, zkontrolovat platnost STK a připravit si povinnou výbavukvůli policejním kontrolám. Ty sice nebývají až tak časté a zahraniční řidiče většinou nechávají projíždět, ale pokud jim dáte důvod, například rychlejší jízdou než je v daném místě povoleno a jako bonus nemáte v pořádku povinnou výbavu, buďte si jistí, že to většinou neusmlouváte a taková zahraniční pokuta dokáže cestu velmi nemile prodražit.

V různých zemích, kterými budete projíždět, platí různá nařízení pro povinnou výbavu. Lze to však zjednodušit na reflexní vestu pro všechny cestující včetně řidiče, platnou autolékárničku v neporušeném obalu a výstražný trojúhelník. Dále nezapomeňte svítit i ve dne a případné antiradary raději nechte doma – ve všech 3 zemích jsou přísně zakázané (samozřejmě i ty pasivní).

Pro pocit klidu doporučuji ověřit, zda máte sjednanou asistenci k autopojištění, zda platí i mimo ČR a do jaké výše pokrývá náklady na případný odtah. Částky za odtah vozidla zpět do ČR se jinak snadno vyšplhají i na vyšší desítky tisíc korun.

Téměř povinné by mělo být sjednání cestovního pojištění pro všechny cestující. Léčebné výlohy v zahraničí jsou v případě nutnosti ošetření, tím spíš hospitalizace extrémně vysoké a cena alespoň průměrného pojištění ve výši několika stokorun za osobu se zde bez rozmýšlení vyplatí.

Na závěr bych vám všem chtěla popřát šťastnou cestu na zaslouženou letošní dovolenou a mnoho krásných chvil a zážitků s vašimi nejbližšími!

zdroj: Eva Slachová,  seznam-médium